स कृत्तमूलः सहसेव वृक्षः क्षितौ पपात क्षतजोक्षिताङ्गः। तां चास्य घोरां यमदण्डकल्पां गदां प्रगृह्याशु तदा ननाद। ५९।।
sa kṛttamūlaḥ sahaseva vṛkṣaḥ kṣitau papāta kṣatajokṣitāṅgaḥ| tāṃ cāsya ghorāṃ yamadaṇḍakalpāṃ gadāṃ pragṛhyāśu tadā nanāda| 59||
English Meaning
Thereat like a tree whose roots have been severed, he suddenly dropped on the ground, covered with blood. And thereupon, (Risabha) swiftly snatched his dreadful mace resembling the rod of Yama himself; and shouted.
— M.N. Dutt (1891–94, public domain)