गृह्य ऋक्षरजास्तौ तु ब्रह्मणोऽन्तिकमागमत्। दृष्टवक्षरजसं पुत्रं ब्रह्मा लोकपितामहः॥ बहुशः सान्त्वयामास पुत्राभ्यां सहितं हरिम्। सान्त्वयित्वा ततः पश्चाद्देवदूतमथादिशत्॥ गच्छ मद्वचनात किष्किन्धां नाम वै शुभाम्। सा ह्यस्य गुणसंपन्ना महती च पुरी शुभा॥
gṛhya ṛkṣarajāstau tu brahmaṇo'ntikamāgamat| dṛṣṭavakṣarajasaṃ putraṃ brahmā lokapitāmahaḥ|| bahuśaḥ sāntvayāmāsa putrābhyāṃ sahitaṃ harim| sāntvayitvā tataḥ paścāddevadūtamathādiśat|| gaccha madvacanāta kiṣkindhāṃ nāma vai śubhām| sā hyasya guṇasaṃpannā mahatī ca purī śubhā||
English Meaning
Thereupon taking them, he came to the abode of Brahmām, the grand-father of celestials, consoled him in diverse ways. Then he ordered the celestial messenger saying, "At my behest, O emissary, do you proceed to the highly picturesque city of Kişkindha. That golden, big and charming city is worthy of Řkşarajā.
— M.N. Dutt (1891–94, public domain)