दुःख विसृजत्यश्रु निष्क्रामन्तमुदीक्ष्य यम्। अयोध्यायां जनः सर्वः शोकवेगसमाहतः॥ कुशचीरधरं वीरं गच्छन्तमपराजितम्। सीतेवानुगता लक्ष्मीस्तस्य किं नाम दुर्लभम्॥
duḥkha visṛjatyaśru niṣkrāmantamudīkṣya yam| ayodhyāyāṃ janaḥ sarvaḥ śokavegasamāhataḥ|| kuśacīradharaṃ vīraṃ gacchantamaparājitam| sītevānugatā lakṣmīstasya kiṃ nāma durlabham||
English Meaning
Although overwhelmed with grief, the people of Ayodhyā, seeing that noble unvanquished one retiring to the woods clad in Kuśa and bark, are shedding tears begot of sorrow; yet accompanied by that Lakşmī, what is there that is incapable of being attained by him?
— M.N. Dutt (1891–94, public domain)